Alchymie rychlosti, aneb jak se měří greeny

Alchymie rychlosti aneb jak se měří greeny

Rychlost greenů na golfovém hřišti se většinou měří osvědčeným jednoduchým zařízením zvaným Stimpmeter. Jeho vznik se datuje do roku 1935 kdy Edward Stimpson přišel se svým nápadem poté, co sledoval, jak hráči zápasí s příliš rychlými greeny během US Open v roce 1935 v Oakmont Country Clubu.

Jedná se obvykle o „žlábek“, nebo chcete-li rampu, která je délkově kalibrována a umožňuje golfovému míčku plynule sjíždět na povrch greenu. Měří se vzdálenost, kterou míček na trávě ujede (Stimpmetr musí být vždy ve stejném sklonu vůči greenu, cca 20°), což pak může poskytnout hodnocení aktuální rychlosti greenu. Čím dál míček dojede, tím rychlejší je green. Například, pokud míček dojede 11 stop (1 stopa = 30,48 cm), tedy cca 3,35 m po opuštění rampy, má green hodnocení rychlosti 11.

Běžné rychlosti greenů se mohou lišit v závislosti na typu trávy, konturách a tvarování greenu, rozpočtu na údržbu a úrovni dovedností hráčů. Obecně platí, že rychlejší greeny jsou vhodné pro profesionální turnaje nebo hřiště s menšími a méně strmými greeny. Pomalejší greeny jsou vhodnější pro rekreační hru nebo areály s většími a svažitějšími greeny. Podle USGA je vhodná rychlost greenu pro konkrétní kurz závislá na následujících faktorech:

• Kontury greenu - čím strmější jsou kontury greenu, tím pomalejší by měla být rychlost greenu, aby se zabránilo nadměrnému odvalování míčků a ztrátě možných poloh jamky (hůře se vybírají místa pro navrtání jamky, jsou dokonce hřiště, která na část některého greenu zcela rezignovala).
• Typ trávy - některé druhy trávy jsou přirozeně rychlejší než jiné. Například bermudská tráva je obvykle rychlejší než tzv. modrá nebo smíšená tráva. Různé druhy trávy také vyžadují různé výšky střihu a údržbu, aby dosáhly optimální rychlosti greenu.
• Rozpočet na údržbu - udržování rychlých greenů vyžaduje více času, práce a zdrojů než udržování pomalých greenů. Například pro dosažení rychlých greenů je třeba častěji sekat, válcovat, provzdušňovat, hnojit a ručně zalévat greeny. Tyto praktiky také zvyšují náchylnost k poškození trávy a potřebu oprav.
• Úroveň dovedností hráčů - čím zkušenější jsou hráči, tím lépe jsou schopni se přizpůsobit rychlým greenům a využít jejich výhod. Naopak, čím nižší je úroveň dovedností hráčů, tím více jim mohou rychlé greeny způsobit frustraci a zpomalit tempo hry.

Není žádný pevný standard pro to, co je považováno za rychlé nebo pomalé greeny, ale podle některých zdrojů se dají rozdělit do následujících kategorií podle hodnocení Stimpmetru:

Pomalé - 6 stop 6 palců nebo méně

Středně pomalé - 7 stop 6 palců

Střední - 8 stop 6 palců

Středně rychlé - 9 stop 6 palců

Rychlé - 10 stop 6 palců nebo více

Rychlosti greenů na hlavních „Major“ turnajích jsou obvykle vyšší, než na běžných turnajích PGA Tour nebo na veřejných či soukromých hřištích. Rychlosti greenů na hlavních turnajích se pohybují od 13 do 14, zatímco na PGA Tour od 10 do 12. Samozřejmě, že to může záviset na povětrnostních podmínkách, předpovědi a nečekaných změnách, ale hlavní šampionáty často mají rychlejší greeny, aby zdůraznily důležitost kontroly rychlosti a přesnosti ran do greenu a na něm.

Rychlé greeny mají své výhody i nevýhody pro hráče i pro správce hřišť. Některé z nich jsou:

Výhody:

Mohou být považovány za prestižní a atraktivní pro některé hráče, kteří hledají větší výzvu a podobné podmínky jako na profesionálních turnajích.

Mohou zlepšit kvalitu patování, protože míček klouže po povrchu greenu s menším ovlivněním nerovnostmi nebo směrem růstu trávy.

Rychlé greeny mohou snížit spotřebu vody, protože tráva je sekaná na nižší výšku a méně zalévána, což zvyšuje její odolnost vůči suchu.

Nevýhody:

Obtížnější a frustrující hra pro průměrné nebo začínající hráče, kteří mají problémy s kontrolou rychlosti a čtením sklonů greenu.

Zpomalení tempa hry, protože hráči musí být opatrnější při patování a častěji se stává, že míček přejede jamku nebo se odvalí z greenu.

Rychlé greeny mohou zvýšit náklady na údržbu, protože vyžadují častější sečení, provzdušňování, hnojení a ruční zalévání, aby se zabránilo poškození trávy a udržela se rovnoměrná rychlost greenu3.

Alternativy

Stimp meter je nejznámější a nejrozšířenější způsob měření rychlosti greenů, ale existují i jiné alternativní metody. Některé z nich jsou:

Měření rychlosti míčku - Tato metoda používá speciální zařízení, které měří rychlost míčku při opuštění rampy a po dopadu na green. Tím se získá přesnější odhad rychlosti greenu než pouhým měřením vzdálenosti, kterou míček ujede.

Měření rychlosti greenu - Tato metoda používá speciální zařízení, které měří rychlost greenu přímo na povrchu. Zařízení má malou kuličku, která se otáčí na greenové trávě a generuje elektrický signál, který je úměrný rychlosti greenu.

Měření rychlosti míčku pomocí aplikace - Tato metoda používá chytrý telefon nebo tablet s aplikací, která dokáže analyzovat video záznam míčku na greenové trávě. Aplikace využívá algoritmy pro detekci míčku a výpočet jeho rychlosti a vzdálenosti.

Měření rychlosti greenu pomocí krokování - Tato metoda je založena na pocitu hráče při chůzi po greenové trávě. Hráč si všímá, jak moc se jeho nohy propadají do trávy a jak moc se tráva ohýbá pod jeho váhou. Čím méně se tráva propadá a ohýbá, tím rychlejší je green.

Tedy závěrem, když nevíte, tak se po greenu projděte a když se neobjeví žádné stopy, máte skvělé podmínky na profi úrovni. Pokud je tomu opačně, tedy zůstávají po vás viditelné stopy a polehlá tráva, užívejte si nenáročné rekreační kolo. A, nebo honem rychle na váhu a pohlédněte do zrcadla, zda náhodou chyba není jinde, než na greenu!